Když jsem v roce 1992 dostala na starost přípravu mezinárodního dudáckého festivalu, myslela jsem si, že k mým, už existujícím pracovním aktivitám prostě přibude další. Mou profesí je manažerská práce v oblasti kultury a v té době jsem již měla zkušenosti s přehlídkami a festivaly různých žánrů. S čím jsem se však do té doby nesetkala byl folklor. Záhy jsem ovšem zjistila, že v tomto případě bude všechno jinak.

Dudácký festival, který se zrodil v roce 1967 byl již znám u nás i v zahraničí a bylo na mě a mých spolupracovnících, abychom jeho úroveň přinejmenším zachovali. Přiznám se, že při zahájení festivalu se mi třásla kolena a já, vědoma si své odpovědnosti, jsem byla blízko mdlobám. Naštěstí pro mě jsem kromě festivalu zdědila i zkušený tým, který byl pro mě velikou oporou. Osobnosti jako Josef Režný - zakladatel festivalu. Zdeněk Bláha, Zdeněk Mišurec, Karel Krasnický byly pro mě, naprastou začátečnici, velikou oporou. Nemohu nevzpomenout s velkou úctou režiséra Zdeňka Podskalského, který byl po léta skvělým spojencem strakonického festivalu, a který mi pomáhal překonat nejhorší chvíle. Jeho laskavé "paní Evinko, jdeme na vodečku!" si pamatuji dodnes. Jeho předčasná smrt byla pro nás všechny velikou ztrátou.

Čas běžel jako voda a já jsem pozvolna zjistila, že tenhle festival pro mě znamená čím dál tím víc. Za ta léta mi umožnil poznat mnoho zajímavých a cenných lidí z nejrůznějších konců světa. Poznala jsem, že lidové umění a folklor přitahuje dobré lidi a že každý folklorní festival je setkání takových lidí. Někteří z nich jsou již pravidelnými partnery tohoto festivalu a našimi přáteli.

Všichni kdo mají zkušenosti s podobnými festivaly vědí, co práce a starostí jejich příprava dá, kolik změn a nečekaných obratů může nastat ve chvíli, kdy si myslíte, že už je vše zajištěno, jaké trable mohou nastat s některými soubory a kolik komplikací může přivodit nepřízeň počasí. A přece člověk nakonec zjistí, že mu tohle zlobivé dítě přirostlo k srdci ze všech nejvíc. Společné muzicírování v jídelně, v ulicích, v místních hospůdkách, krása a rozmanitost krojů, lidových nástrojů, předvádění lidových řemesel - to vše vytváří neopakovatelnou atmosféru festivalu. Pro mě je ctí a radostí, že jsem jeho součástí! Všechny Vás k nám srdečně zvu!